Původně nás pozvali na vyvoněný folkový večírek v sobotu 19.3. Jenže já nemohl. Tak nám produkce Žižkovské noci dohodila samostatné hraní v obchodě Zoot na Hlaváku. Řekli jsme si proč ne? Vždyť točíme desku, koncerty momentálně odmítáme a loni jsme si na ŽN skvěle zahráli.
K celé akci se tentokrát tým ŽN postavil až nečekaně aktivně. Možná to bylo tím, že jsme hráli mimo běžný program, ale tolik telefonátů a dotazů na to, co všechno potřebujeme, jsem nečekal (bylo jich asi 5). A taky všechno splnili. Loni jsme byli u vytržení z toho, na co se hrálo v našem klubu. Letos přijel zvukař s parádním aparátem a dokonce i normálními mikrofony. Skvělý servis. Opět se potvrdilo, že hrát na úvod větších akcí má své výhody. Když se totiž takovej kolos rozjede, okamžitě se začnou kupit problémy, které se pak lepí, jak to jde. Vzhledem k tomu, že jsme hráli v den, který byl spíše věnovaný divadlu, poezii, filmu a dalším nehudebním aktivitám, bylo jasné, že zvukaře na poslední chvíli nikdo neodvolá, protože nějakej Jaryn někde jinde polil mixák pivem.
Vlastní koncert jsme pojali tak, že si po delší době zahrajeme i nějaké věci z první desky. Jenže záhy se projevilo úskalí koncertů zdarma, ještě ke všemu na Hlaváku. Jen co jsme zahráli první tóny, už se do otevřených dveří z vestibulu vpotácel zlitej bezďák, který přítomným začal nabízet hlt piva z vlastní plechovky. Inu, dobrý člověk se přece vždy rád podělí. Krom obtěžování návštěvníků začal být invazivní i směrem k nám, což je mez, kterou vnímá i útlocitný intelektuál, takže byl tento štědrý pán náležitě vyveden.
Jen, co se situace vyřešila, vplula na taneční parket místní piková dáma. Jakási Lucka nás začala rozšafně oslovovat křestními jmény a náš koncert získal věrnou posluchačku, která se nebála jít radosti naproti. Poskakovala, křepčila, válela se po zemi, zpívala a nakonec i tleskala. To vše totálně mimo, aby zastoupila naší neexistující rytmickou sekci. Lucie nám sice dodala pocit „mít fanynku“, takže jsme se na jednu stranu mohli konečně cítit jako popoví kluci z plakátů, ale na druhou stranu, kdo by ve svém fanklubu stál o pikařku z Hlaváku?
Zde důkaz, že nekecám.
Žižkovská noc opět vysunula své drápky a ukázala, že Žižkov je vlastní planeta. Děkujeme a pokud si na nás produkce ŽN vzpomene, příští rok zahrajeme zase rádi znovu. Snad si opět dojdeme pro krásný příběh, který se bude vyjímat na paletě naší hudební kariéry v těch nejvýraznějších barvách.
