Měsíc bez hraní pro mě byla vždycky dlouhá doba. Změkla mi bříška na prstech, takže hraní bolelo, „zarostly“ hlasivky, takže se vždycky blbě zpívalo. Nebylo tomu jinak ani tentokrát. Naštěstí mi Bára z Lógru napsala asi dva týdny předem, že nás zvou na křest nového čísla jejich magazínu. Byl čas oprášit formu, jelikož po Poděbradech 19. června jsem o kytaru nezavadil ani pohledem. Letošní první pololetí bylo celkově dost náročné a opravdu jsem cítil, že potřebuju naprosto vypnout a dát se do klidu.
Startovní pozice na Lógr teda nebyla nicmoc. Jenže byť jsme nebyli rozehraní, tak ten hlad po koncertování nakonec převážil všechno. S Martinem jsme naštěstí stihli jednu zkoušku dát, já týden před koncertem začal trochu zpívat a hrát, což se vyplatilo, jelikož přišlo i novou píseň. No a koncert nakonec taky dopadnul dobře. Lidí přišlo hodně, poměrně dost z nich opravdu poslouchalo. Nám se do toho podařilo dát to naše velký emosrdíčko a všichni jsme nakonec byli spokojení. I nové číslo Lógru na sebe poprvé v historii vydělalo. Co mě ale překvapilo ze všeho nejvíc – na koncert dorazil pár z Plzně. Speciálně na nás! To nám udělalo velkou radost.
Já splavený a unavený odcházel spokojen ovátý větrem Vltavy a v hlavě se mi odehrávalo, že když už jsem to tak pěkně nakopnul, musím v tom pokračovat. Den na to jsem usedl k počítači a dodělal demáče, které jsem rozjel někdy na konci února. Trochu ostuda, ale jsem rád, že to nakonec je.
Konečně se tedy vyrýsoval materiál na novou desku. Mám napsáno i rozepsáno poměrně dost písniček, ale určitě všechny se tam nevejdou. Nakonec by se mi líbilo devět silných písní, které spolu budou držet pohromadě a ty už máme teď. Snad to bude brzy!
