Vlastně jsem tam ten večer neměl být, ale Jardovo pozvání nešlo odmítnout. Na začátku se na tři písničky vždycky najde místo :c) Úvodní Sorrow v českém podání měla premiéru a taky jsem se při ní cítil trochu rozechvělý, ale atmosféru to navodilo správnou.. Tiché a pozorné obecenstvo pak přijalo melancholický Popel a nakonec ustálo i jemně rozháraný konec M II. Nebylo to ten večer příliš melodické, ale o to silněji vyzněla ta depresivní nálada. Není moc prostoru k veselosti, i když mi nedávno spadl ze srdce těžký kámen..

Melankoholik předvedl ukázněný výkon. Zahrál své „klasické“ hity, ale dělá pokroky a čim líp je zahraje, tím víc vyzní jejich podstata.

Quite Quiet zahráli jenom v duu, ale i tak to byl silný zážitek. Je to dlouho, co jsem Kubu slyšel s Tomášovou podporou. Bylo to kouzelný. Písničky získaly pevnější kontury – – jemnější a konkrétnější atmosféru. Sun saves me again byla nejlepší!

Toneless mě bavili první 4 písničky. Bylo to dobrý. Určitě ano! Ale pak už všechno stejný. Po 6 skladbě jsem šel na bar, pak se ještě vrátil a pak už byl konec. Fungovali dohromady skvěle, zpěv nebyl falešnej, ale ta atmosféra mě prostě nebavila..

Close Panel