Od čtvrtka jsme teď čtyři dny točili základy naší nové desky. Nemáme ještě název, ani nic okolo, ale za to máme náběry 10 písní. Z dříve vydaných jsme nahráli jen Prázdno a Múzu. Obě jsou v nové úpravě, takže jsem nakonec nic nenamítal. Zbytek písní jsme maximálně hráli jen na koncertech a navíc máme dvě úplné novinky. I když jsme se snažili na natáčení vyjet za Prahu, nakonec jsme pro časovou tíseň nic nesehnali a nahráli to u mě v kuchyni. Provizorní studio má sice poněkud bizarní vzhled, ale svůj účel splnilo. Vlastně jsem vždycky snil o tom, že si tu desku naberu sám a ještě ke všemu doma. Je to pohodlné, ušetří se hodně peněz a člověk k té nahrávce získá mnohem vřelejší vztah, i když je to vlastně na úkor kvality. Navíc všechny ty písně v téhle kuchyni vznikly. Proč bych je sakra měl nahrávat jinde?
Otázka míchačky a masteru už je samozřejmě složitější. V první řadě jsou na to potřeba patřičné zkušenosti, takže post-produkci rád svěřím do rukou někomu jinému. Bylo by logické udělat s profíkem i náběry, ale jsem tak dobrý muzikant, abych potřeboval hi-end vybavení? Toto nahrávání mi opět dokázalo, že jsem jen obyčejný amatér s láskou k hudbě. Ale to je naprosto v pořádku. Každý si přece musí rozvrhnout své možnosti a síly.
Martin přišel basu nahrát během dvou večerů, takže jsme ji měli předem. Je to vynikající muzikant a nedělalo mu problém to rychle vyřešit. Mé kytary trvaly dva dny. Podařilo se to nakonec docela dobře, respektive na své možnosti jsem spokojen. Zpěvy trvaly další dva dny a ještě teď večer je jasné, že se mnoho partů musí dopilovat později. Zkrátka nejsem žádný velký pěvec a vše je to korunováno ještě nedostatečnou hlasovou přípravou. Zkrátka – byly skladby, které jsem měl poměrně rychle a pak jsou skladby, které jsem si napsal mnohem těžší. Je to souboj. Před nahráváním jsem byl pln optimismu, jak to bude všechno skvělé, jak vznikne zásadní alternativně folková deska. Ještě do kytar jsem neztrácel naději. Po zpěvu už si to nemyslím. Už jen doufám, že to někoho zaujme.
