Ze stránek Budějovického Majálesu jsem byl nadšený. Krásný design, skvělá prezentace všech interpretů i programu a navíc se dokonce objevilo i pár lidí, kteří nás s Martinem chtěli slyšet. Nádhera. Do Budějovic jsem se dlouho těšil, ovšem asi týden před akcí se nadšení změnilo ve zděšení. Když nám napsal organizátor (a nutno uvést, že se šlo o jednání jednoho člověka, který byl pověřen vedením festivalu, aby zajistil program písničkářské akce), jestli bychom si to nezahráli „po pankáčsku na sucho“, ztvrdly nám rysy a začali jsme pochybovat o celé akci. Situaci ohledně zvuku jsme si nakonec ujasnili v diskuzi, takže jsme se rozhodli do ČB jet.
Na místě nás čekal celkem příjemný prostor a připravený zvuk. Dorazili jsme včas, takže podnik byl zaplněný z poloviny. Vzhledem k jeho dispozici mi už z fotek bylo jasné, že se rozhodně nebude jednat o žádné komorní hraní. Hlavní sál podniku byl sice zakončen malým pódiem, ale jakmile máte stoly situované jako v klasickém baru/hospodě, tak je nesmírně obtížné dosáhnout koncertní atmosféry. Bohužel je to fakt, který si málokdo uvědomuje.
Jako první začal hrát Sunbeam a již během jeho hraní se projevil největší problém celého večera – totální nezájem přítomných návštěvníků. Vlastně se jim ani nedá říkat publikum. Ti lidé prostě přišli na pivo do svého oblíbeného baru a my jsme jim tam zahráli jako zpestření. Sunbeamovi písničky jsou přirozeně intimnějšího charakteru, takže se s hlučící kulisou pral obtížněji a místy nebyl skoro ani slyšet, byť byl nazvučený. U zvuku bych vlastně měl ještě chvíli zůstat – uprostřed Sunbeamova hraní za mnou přišel zvukař, který vlastně zvuk v sále vůbec neřešil, a zeptal se mě, jestli nám bude stačit jeden odposlech. Řekl jsem mu, že ano, protože dvě obrovské PA bedny jako odposlechy byly skutečně zbytečné. Odkráčel směrem k pódiu a začal druhý odposlech odpojovat během Sunbeamova hraní. Nepočkal ani na konec písničky – nic. Prostě během jeho hraní začal chodit po pódiu a vypojovat kabely. Nutno říct, že pódium mělo asi 5 x 2 metry, takže svou činností zasahoval i do prostoru interpreta. Zvukař si po vypojení odposlechu sebral svoje věci, odešel s ním pryč a už se nevrátil. Nevěřil jsem vlastním očím. Naprostá neprofesionalita, nezájem a neúcta, která hraničila s hulvátstvím.
Takže my jsme šli hrát bez zvukaře. Martin to nějak nakroutil a odehráli jsme si své. Poslouchalo nás asi deset lidí z těch čtyřiceti – zbytek dělal hluk na baru a neprojevoval sebemenší zájem o nějaký koncert.
A resumé? Absolutně nezvládnutá organizace večera. Akce zadarmo v naprosto nevhodném podniku pro koncert = nával lidí bez zájmu a respektu k interpretům. To je můj zážitek z Budějovického Majálesu – jinak musím dodat, že akce celkově je velmi sympatická. Tento ročník vystupují v rámci Majálesu velmi zajímavé a kvalitní kapely, doprovodný program je také na úrovni a ostatní kamarádi říkali, že vše bylo zatím skvělé. Jen prostě ten náš písničkářský večer dopadl špatně. I to je zkušenost.
