Od poloviny ledna zkouším s baskytaristou Martinem. Cvičíme převážně nový materiál, jelikož posun je to, co mě na hudbě baví. Začali jsme písněmi Příčina, Schází a Bez ustání, které jsem za poslední půl rok zahrál na obou svých koncertech. Nejnověji jsme spolu udělali i písničku Svár a později jsme přibrali starší kousky Ledová, Múza a Prázdno.
Na náš první společný koncert jsme se řádně nachystali. Ještě den před koncertem byla zkouška, ve středu jsem pak z práce zmizel dřív, abych se pořádně rozcvičil. Necítil jsem se tedy nijak nepřipraven, ale stejně mnou cloumala nervozita. První koncert! Byl to stres a bohužel to na mě bylo znát. Koncert otevřel Kuba Alexa svým jistým setem, po něm zahráli skvělí Black Lion. Oba interprety jsem nervózně propotil a proklepal nohou. Už, aby to bylo!
Když přišla naše chvíle, nervózně jsem si připravil pódium. Sedli jsme si špatně. Hlavní kužel světla mířil na Martina a já byl schován v pološeru za ním – první věc, na kterou mě po koncertě kamarádi upozornili. Samotné hraní navíc bylo z mé strany lehce roztržité a nervózní. I přes to, že zvuk na pódiu jsme měli v pohodě, nedokázal jsem se uvolnit a plně se oddat hraní. Zkrátka syndrom prvního koncertu. Přesto všechno se vůbec nedá tvrdit, že bychom si spolu utrhli ostudu. Ve skutečnosti se jednalo o celkem průměrný set alternativního folkového dua. Lehce rozervaný, lehce roztřesený, lehce falešný, ale přesto s určitou jiskrou. To všechno jsem si pak zanalyzoval na základě nahrávky. Nemám tu odvahu dávat jí na internet celou, ale drobnou ukázku jsem přece jen vybral. Nová píseň Schází nevyšla tak špatně, abych se za ní mohl stydět a ty drobné chyby jen připomenou, že to byl první koncert a že jsme pořád jen amatéři. I když to děláme rádi a jak nejlépe umíme.
