Původně jsem si myslel, že v legendární hospodě U vystřelenýho voka na Žižkově jsem nikdy nebyl. Pak jsem ale navštívil místní toalety a došlo mi, že ty opěrky na hlavu nad pisoárama už mě jednou rozesmáli.. Je to knajpa, jak má bejt. A obecenstvo taky bylo jak má bejt, protože interpreti taky byli jak maj bejt!
Mára Dusil mě opět pozval na večer Akustickýho řezu a já rád přijal. Nechtěl jsem, abych dopad stejně nemastně-neslaně jako v klubu Kocour, tak jsem do Voka poctivě cvičil. Taky jsem opustil nejnovější repertoár, protože cejtim, že ty písničky posluchače moc neberou. Ještě nevim, jestli je to tim, že jsou špatný a nebo, že je neumim dobře zahrát. Každopádně to chce odstup. Dalším důvodem, proč jsem se vrátil ke starším písním je ten, že v dohledný době plánuju uzavřít trilogii M. Vystoupil jsem jako první a zahrál: Po Stopách, Hladina, Podsvětí, Podzim, Přízemí a jako přídavek Prach. Pódium je sice přímo na výčep, ale hrálo se mi dobře. Lidi žvanili, ale měl jsem zvukovou převahu. Překvapivě to diváky i místama bavilo. Nejmenší zájem jsem cejtil kolem pomalejších písniček Podzim a Přízemí. Osobně mám z koncertu pocit, že to byl jeden z těch lepších výkonů. Snažil jsem se soustředit na artikulaci, snažil jsem se to zazpívat dobře, i když to mělo mezery. Podle referencí od ostatních, to mělo i šťávu. Jsem rád. Dobrej koncert dodá chuť do dalších.
Po mě vystoupil Mára Dusil. Jeho set byl uvolňující. Mám rád jeho písničky, ale nemůžu se zbavit dojmu, že nejlepší text, kterej ten večer zazněl (a tím myslim všechny interprety) je zhudebněná báseň Nenapsaná od Jiřího Ortena.
Márovi ještě pomoh na pódiu kytarista Jáchym. Markovi „šuplíkovky“, který jsem slyšel už v Kocourovi, tím získali daleko pevnější obrysy. Možná by to chtělo nějaký menší EPčko, což?
Třetí zahrál budějovickej písničkář Josef Fojta. Muzikant tělem, duší i umem. Jednoznačně nejcharismatičtější interpret večera a řek bych, že z folkařů, který jsem takhle za ten čas osobně poznal, nejtalentovanější a nejmuzikálnější. Pepa to rozjel, hospoda ho hltala. Skvělý písničky, skvělej projev. Ani po koncertu nemoh přestat. Neustále hrál a hrál. Lidovej bavič..
Posledním byl Ernest Voltr. Jeho nekonformní, a svym způsobem amuzikální, projev má kořeny v punku a grunge. Jeho písničky maj hlavu a patu a dokážou zaujmout právě svojí syrovostí. Oproti „uhlazenýmu“ Fojtovi to byl velkej protiklad a jeden z posluchačů od našeho stolu měl skoro celý vystoupení zacpaný uši. Mě se to líbilo. Na písničce je nejkrásnější to, že inspiračně může čerpat úplně ze všeho. Na Akustickym řezu to bylo pestrý a takový akce mám nejradši!
Pár fotek od Honzy Salavy.
A tady malý report a fotky od Vládi Loužeckého. Díky!
