Zpocení
vlci ve mně civí
rány – rozdrásaný kosti.
Zraněný
dávno už jsem si cizí
křídou dobarvený oči.
Z vidění
krajina se postí
a mé střely jí neproniknou.
– – –
Ztavení
leskem ve tmě křičí
plány – polámaný hlasy.
Splavený
štěstí ve mně klíčí
tužkou rozepsaný kvasy.
Znavený
neumírám zlostí
že mé střely jí neproniknou.
