Poslední pražskej koncert v prosinci.. Dorazilo i pár známejch, za což jim vřelé díky! Večer otevřel tradičnim folkovym recitálem Martin Jáchim. Po každý písničce přednesl svou báseň, někdy i „doplňkovou“. Spíš takové krátké črty. Jeho texty jsou obecně dobrý.. pohybujou se po hladině toho tradičnějšího, ale velmi, velmi vkusně a někdy i vtipně podaný. Místama mě bavila i jeho kytara, ale spíš z technickýho hlediska. Melodicky ani moc ne..
Můj playlist mě trápil tak dlouho, až jsem se jim zadusil. Zkrátka: moc gradací. Jak jsem byl nespokojenej se středeční jednotvárností, tak dneska to bylo ještě horší. Samá gradace.. dát do setu Po stopách, Městem, S Tebou a M III je prostě špatně. Všude na konci řvu.. Ale i přes to se mi hrálo celkem dobře. Honza řikal, že to nebylo tak dobrý jako v RedRoomu (tam jsem cejtil, že to bylo výjimečný), ale timhle vystoupenim jsem si dokázal, že nějaká konzistentní kvalita ve mně je :c) Snad si nelžu do kapsy..
Ačkoli jsem byl nadopovanej silnym brazilskym čajem, kafe je kafe.. takže na set SoUsedů jsem se uvelebil v měkkym křesle, zavřel oči a snil. Já tu jejich muziku prostě žeru.. oni jsou báječní! Jak pracují s tichou non-verbální emocí. Melodický postupy, navrstvený kytary, pizzicato, pak zase smyčec, pak dvě kytary. Mělo to drive. Nejde říct, že by to ještě něco nechtělo – – do jedný kompozice bych si představil pěknej rovnej beat, malinko se roztančit! S jejich setem na mě dejchalo teplo orientu a všechny ty zpožděný kytary působily jako jeho neustálá ozvěna, nejradši bych se utopil.
