pracuju na novym EP. dneska jsem definitivně dokončil poslední náběry, takže jsem si konečně moh uklidit ten muzikantskej bordel..
teď mě čeká několika denní práce na zvuku.. jako vono se s tim zase tolik čarovat nebude.. ale přece jenom si to chci rozložit a trochu si to naposlouchat, protože vyznat se v těch nepřesnejch úderech a falešnejch zpěvech není lehký :c)
M / Ledové Plochy / Přízemí / I / Brečím / II / III / Spaluji Strach
nakonec jsem ale rád, že jsem se do toho nahrávání pustil. jednak mi to nebude vrtat v hlavě a budu se moct soustředit na školu a pak si to leckerý skladby zasloužily. M je věc stará asi rok a navíc v mym oblíbenym lazení d f d g a d. strašně jsem se těšil, až jí budu dělat. měl jsem totiž hned představu o jejím zvuku, což se mi nestává často.. zcela opačně na tom byla Spaluji Strach. snad tři roky stará pecka zní na kytaru poměrně dost punkově a její dýlka záživnosti taky moc nepřidá. přesto se mi melancholickej motiv sloky hodně líbí. dostal jsem nápad, že místo kytary by se využily nějaký plochy. takže jsem otevřel FL5, v piano rollu jsem našel tu správnou klaviaturu, pohrál si s rytmikou (jediná pasáž na EP, kerá je rytmicky přesná!) a pak už jenom vybíral ten správnej nástroj. mezihru ani refrén jsem už bez kytary udělat nemoh, takže nakonec vznikla poměrně zajímavá elektro-akustická konfrontace. Nejnovější kusy jsou Ledové Plochy a Přízemí. V případě Ledových Ploch jsem se pokusil o trochu výraznější rytmizaci sloky. Nakoupil jsem si k tý příležitosti nějaký bubínky, ale ve výsledku je jejich tón poměrně rozladěnej, takže to nakonec budu muset nečim dosamplovat. Osobně mám tuhle věc momentálně nejradši. Je to hodně ujetý – – nebo spíš rozjetý – – ale baví mě ten refrén. Přízemí jsem naopak pojal akusticky s lehkym zvýrazněním refrénu, kerej jsem kůli monotónosti nahrál jenom jednou.. Brečím, II a III jsou srpnový skladby. jakmile byla bakule dopsaná, oprášil jsem starýho Maršála, na elektriku natáhnul nový struny, volume narval doprava a hrábnul do strun.. úvodní riff Brečím mě zaujal. rozhodně to není to nejlepší, co jsem kdy napsal, ale bavila mě ta atmosféra. syrový, chladný a děsně špinavý. skladby bez refrénu mám asi nejradši. Písnička měla vývoj a nynější podobu získala vlastně až s timhle nahráváním. II a III jsou v protikladu – – intimní proti extrovertnímu. myslim, že III bude živě zajímavá. na II si netroufám. to vyžaduje klid a hlavně atmosféru, kerou asi nebudu umět udělat. v playlistu je ještě položka I. věc, kerá není ani rozdělaná, ale bude se jednat o menší elektro-interlude k Brečím..
takže tenhle týden jsem měl letos poprvý pocit, že život má smysl :c) bylo to uvolnění a ať je vlastní výsledek sebeburanštější – – tzn. falešnej, nepřesnej a vlastně celkově příšernej a neposlouchatelnej – – já jsem si to užil. nahrávání mě bavilo a bylo pro mě podstatný to, jak se u toho cejtim a ne jak to zní. tim chci říct, že rozhodně nemám ambice přitahovat k sobě davy posluchačů.. prostě jenom úchylnej domácí projekt magora, co se kdysi naučil na kytaře držet pár akordů.
