019
prstem si namaluji husté keře abych za ně schoval svou neúplnost. ta maska prolitá alkoholem mě znehybní (?) a šance na odhalení klesne (!) dokud
prstem si namaluji husté keře abych za ně schoval svou neúplnost. ta maska prolitá alkoholem mě znehybní (?) a šance na odhalení klesne (!) dokud
neska sme to totálně vyzevlovali. Stihli jsme ještě nahrát zpěvy do Jardovy poslední věci a zejtra hurá domů.. snad dojedu. Počasí je špatný. Od pátku
mi opět ukázalo, že patřím tam kam patřím a nemůžu být už nikdy jiný.. nedostatek talentu a všech dalších schopností mě odkazuje k produkci kakafonních „symfonií“.
S kamarádem Melankoholikem právě točíme chrastítka, tamburíny a ozvučná dřívka na náš nový split. Doufáme, že se vše podaří zveřejnit do konce března.. jediné s
je čtvrtek dopoledne a máme nahraný akorát zdvojený akustický kytary.. včera jsme toho sice stihli docela dost, ale podle plánu je to málo. navíc jsem
z Českých Budějovic. Asi by tady chtěl žít každý; já teda rozhodně ne.. čistý vzduch je plus, okolí provoněné pevnými palivy je taky nezvykle romantický, ale
zpovídá vítr moje uši kam vinu zakopal (?) marně napínám temné hlasy já – – nic neudělal a (přesto) dál mi čelo solí
nervozita. emozpěv se v podstatě prvně představil před širším domácím publikem. 1 písnička, ostrý světlo do očí, studený ruce, neschopnost domáčknout strunu.. křečovitá sloka, křečovitej první refrén,
NEZNÁMÝ UŽIVATEL BANDZONE CROHL PŘEKVAPIVĚ PUBLIKOVAL RECENI NA MOJE NOVÉ DEMO. MOCKRÁT MU DĚKUJU ZA REFLEXI, KTERÁ JE PRO MĚ VELMI DŮLEŽITÁ!! Emozpěv – M
nástrojem všedního dne hladí mě peklo hladí mě po vlasech po zátylku pomalu se vtírá do vnitřních stěn procestuje mnou neklid hledí mi z očí