Když si vzpomenu na dva předchozí ročníky ŽN, vždycky byl koncert na této akci něčím specifický. Poprvé jsme hráli na „malé scéně“ klubu Orion. Napráskáno a i my zaujali. Atmosféra byla skvělá, technické podmínky tristní. Vcelku to byl ale jeden z těch zapamatování hodných koncertů. Loni jsme z časových důvodů nemohli vystoupit v Café Vítkov, tak jsme dostali aspoň hraní v prodejně ZOOT. To bylo taky velmi specifické. Letos to konečně klaplo na tu „regulérní“ scénu. Café Vítkov. Specifické to tentokrát bylo kvůli tomu, že s námi odehrál první regulérní set kytarista Dalibor Hrubeš. Nechám teď trochu stranu samotnou akci, která proběhla naprosto v pořádku a řeknu pár slov k našemu rozhodnutí o rozšíření sestavy.
Už při první tvorbě demáčů k desce Hebké bolesti mi bylo jasné, že bychom měli zvuk kapely obohatit. Po roční přípravné práci jsme pěkně otevřeli písničky dalšímu uvažování ve studiu, s jehož možnostmi umí Boris rychle a efektivně pracovat. A pak jsme přemýšleli, jak to dostat na pódium. První test širší sestavy proběhl na našem křtu a ukázalo se, že kytara je v konečném důsledku opravdu lepší volba než klávesy a syntetizátory. No a nakonec během prosince 2016 napsal sám Dalibor, se kterým se Martin zná z dalších uskupení, a který nás už několikrát slyšel a naše hudba ho baví, že by to s náma chtěl zkusit. Okamžitě mi to přišlo jako dobrý nápad. A tak jsme začali zkoušet.
Sehnat dobrého a citlivého kytaristu není tak jednoduché, jak by se z obliby a rozšířenosti tohoto nástroje mohlo zdát. emozpěv totiž vyžaduje k tomuto nástroji zvláštní přístup. Nehledáme ani tak kytaristu s uvažováním muzikanta, ale spíš s uvažováním producenta. Tedy hrát úsporně, pro píseň a pro atmosféru. Dalibor tyto požadavky splňuje výborně. Jeho přístup ke kytaře v našem projektu je skvělý. Dokáže si pohrát se širokou škálou svých efektů, takže se kolikrát dostane ke zvuku velmi vzdálenému elektrické kytaře a dokáže tak zaplňovat i místa syntetizátorů z desky. Navíc svým citlivým hudebním přístupem dokázal harmonicky doplnit i pasáže, které byly dříve „prázdné“. Po dvou měsících příprav na tento koncert mě začalo mrzet, že jsme se nepotkali dřív a Hebké bolesti nenatočili už s ním. Ale zase kdyby ta deska nebyla, tak by nebyl ani Dalibor. Takže. emozpěv má nový zvuk, nový drive, novou sílu. Otevřeli jsme novou etapu, díky které otevřeme určitě i další. Cítím to.
Na závěr pár prvních fotek v triu od Jakub Macháček. Děkujeme!
