První koncert „podzimní sezóny“ (zaměrně to dávám do uvozovek, protože zas tolik koncertů tento podzim nemáme), což znamená, že jsme asi čtvrt roku nehráli a výsledek byl tudíž trochu nejistý. Aspoň pro mě teda. Od Vokna jako prostoru jsem vůbec nic nečekal. Ne, že bych měl k tomu klubu nějaký předsudek, prostě jsme si jen nic nezjišťoval. Akorát mi Martin říkal, že to tam je malý.
Na tenhle koncert jsme už měli přivézt desku, jenže se to (klasicky) trochu zamotalo, protože jsme se na poslední chvíli rozhodli vydávat u labelu Tranzistor. Logicky to nabořilo náš původní hurá-plán, poněvadž šéf David měl svůj. Vokno tedy bylo rozehřívací kolo před finální rovinkou a jako takový mi začalo být trochu ukradené. A tohle je klíčový moment, který vedl k dobrému uvolněnému koncertu.
Přišlo nakonec tolik lidí, že se do hospody, což Vokno ve skutečnosti je, ani nevešli. Tak postávali venku a kecali. Trochu jsem si říkal, že asi ani nepřišli na nás, protože to je prý aktuálně meeting point liberecké omladiny, ale když jsme začali hrát, nahrnulo se pár zvědavců dovnitř a nakonec se ani nešlo dostat na bar pro pivo. Tak fungoval výčep na druhou stranu, totiž z okna. Což je asi ten fór.
Zahráli jsme si skvěle. Lidi jsme bavili, oni bavili nás, urvaná struna zapadla ve smíchu Martinovy talkshow, a my si dali super burácivej koncert, kdy, kromě Sváru a Stříbrné svatby, nezazněla ani jedna pomalá. Mám tyhle neučesaný hraní rád.
A místo fotek jsme jako výslužku dostali kresby! Díky Davidovi Votrubcovi.
