Na FB události bylo přihlášeno 7 lidí, přičemž 4 z nich účinkující muzikanti. Nemůžu tvrdit, že jsem z toho měl dobrý pocit, načež mě Martin označil za negativního člověka. To už jsme seděli v autě na cestě do Desire City. Agu a Tom usazení mezi nástroji, které se už nemohly mačkat v kufru. I cesta může být cíl, zaznělo mi v hlavě, a s tímto vědomím do mě vklouzl doušek zlatavého uklidnění po hektickém a prosvětleném dni. Z množství slunce se totiž nakonec vyklubala lehká migréna a byl jsem opravdu rád, že otěže střízlivé odpovědnosti převzal Martin. Do jeho vozu se navíc vejde o jednu a půl kytary víc, než do mého.
Do kina Hraničář jsme dorazili tak akorát. Zvukař Jirka měl už vše nachystané, za což mu patří muzikantův respekt. Agu s Tomem si postavili vybavení a nazvučili se. Jejich ambientní folk nakonec nádherně zapadl do katedrální ozvěny foyer ústeckého kina. Bylo to vskutku křehké a magické.
Těžko soudit, jak v ozvěnové lázní zněl náš decibelový folk, ale já se slyšel v pohodě. Cítím, že nový repertoár si už příjemně sednul a kromě urvané struny se vlastně nic extra nestalo. Ještě bych chtěl poděkovat Tomovi za natáhnutí struny nové!
Na koncert nakonec dorazilo krásných 5 posluchačů, takže se přesilovka o fous nekonala. Pro nás zádumčivé folkaře je stejně mnohem lepší hrát pro 5 zajímajících se posluchačů než pro plnou uřvanou hospodu. Nakonec hodnotím zájezd do Hraničáře kladně. Díky za pozvání!
