Poslední koncert letošního turné s Calm Season se nesl v odlehčené atmosféře. I já jsem byl klidnější, jelikož jsem už věděl a trochu ostatní poznal. Díky odpolední pražské dopravě jsme opět vyjeli s lehčím zpožděním, ale za městem už bylo všechno ok, takže jsme nakonec dorazili na chlup přesně. Kavárna U Vavřiny je písecká kulturní ozdravovna. Šéfdramaturg Ivo Voříšek se snaží dovážet zajímavé kapely různých žánrů (nedávno například Sunflower Caravan, Ille, občas nějaké divadlo a za nedlouho zase zahraje výborná slovenská písničkářka Katarzia atd.) a trochu šířit tu naší mladou kultůru mezi prostý lid. Bavil jsem se s jedním „štamgastem“ a ten mi říkal, že do Vavřiny chodí na program pravidelně, jelikož Ivo vždycky zajistí něco dobrého. Tak to podle mě má být. Divák si najde svůj oblíbený klub díky promyšlené dramaturgii. Ivo mi navíc jako jediný hbitě odpověděl na email s nabídkou hraní nás a CS. Dokonce mi i zavolal. Musím říct, že je to v našich končinách naprosto nestandardní chování (email jsem rozesílal do dalších šesti podniků rozprostřených po Čechách, Moravu jsem zatím vynechal). Tímto bych tedy chtěl Ivovi vyjádřit svůj dík a podporu za to, co dělá.
K večeru samotnému. Pár minut po půl sedmé jsme byli na místě, zvukař už byl připravený (další palec nahoru pro Iva, protože tohle opravdu není jinde samozřejmost), takže jsme okamžitě postavili vybavení. Za večer se vlastně staly jen dvě nemilé věci. První, když jsem vkročil na pódium a ihned jsem dostal pecku od zpětné vazby. Uff. Ale dobrý. Jenže to samé se o 20 minut později stalo Terezii, když zvučila violoncello. Terezie má ovšem o něco vytříbenější sluch a ta vysokofrekvenční vazba jí solidně sejmula. Úplně mě při pohledu na ní zamrazilo a bál jsem se, jestli vůbec bude schopná odehrát koncert. Ve tváři zrudla a měla grimasu, jako když vám někdo dá pořádný pěstí do břicha. No opravdu to byl velmi nepříjemný moment. Naštěstí se jí po pár minutách udělalo dobře a zvukovka se dokončila.
Začali jsme hrát ve 20:00 a vše proběhlo v pohodě. Bál jsem se, že urvu strunu, ale to vlastní kombo jako odposlech mi neuvěřitelně pomáhá. Opět se totiž stalo to, co vždy. Na zvukovce jsem si nastavil monitory na zpěv, ale když jsme do toho během koncertu trochu řízli, zvukař nás pochopitelně stáhnul, jenže na masteru stáhne i odposlech a mě to už nevyrovná. Díky kombu mám ale kytaru pořád stejně nahlas a tudíž nemám pocit, že do ní musím víc řezat. Koncert proběhl naprosto v pohodě. Myslím, že jsme dosáhli i bodu, kdy to posluchače bavilo, což je vždycky největší odměna.
Vystoupení Calm Season už mají svůj kvalitativní standard, takže opět pohoda.
Do Písku s námi tentokrát nejela Andy Sovová, tak jsem na pár fotek do blogísku vzal svůj aparát. S focením mi pomohl Adam Vopička. Díky!
