Rozhodně to byl jeden z nejdivnějších koncertů, na kterejch jsem hrál.. Předzvěst zvláštní atmosféry se projevila už když jsem zavíral krám. Na poslední chvíli se přišel pokochat postarší slovenskej pár.. I přesto jsem ale výjezd zvládnul celkem v pohodě. Kubu jsem nabral na ípáku a v Chomutově jsme byli něco po sedmý hodině. Přijeli jsme akorát na čas. Aparát se teprve stavěl.
Lidí dorazilo kolem šedesáti. Ovšem málokoho vlastně zajímalo, co se ten večer v podniku dělo. Už když začal hrát Kuba, bylo obecenstvo lhostejný. Vlažnej potlesk, nezájem o jakýkoliv sdělení. O něco razantnější Whispering of Soul nejvíc zaujal juchavou It´s Alright, u pomalejších písní opět skoro nic. Já si na pódiu taky užil. Můj temnější styl v hledišti skoro nikoho nezaujal. Lidi kecali a po písničce zatleskalo jenom pár ze slušnosti. Rozhodně nemůžu říct, že jsem podal extra oslnivej výkon. Místama mi to intonačně ujelo a štěbetající posluchači mi příliš odvahy do prožitku sdělení taky nepřidali. Nicméně úplnej průšvih to myslim nebyl. Prostě jsem lidi nezaujal. Ok. Tak to je a já s tim nemám sebe drásající problém. Poslední zahráli Míra a Tomáš. Muzikanti, co přišli oblažit příjemnejma coverama známejch hitů. Dokonce ani oni nezabrali, byť byl jejich výkon, když už ne hvězdnej, tak rozhodně důstojnej. Wild Horses za tu pozornost rozhodně stála..
Abych ale nebyl pokrytec, kecáním a rozbouranou atmosférou jsem se nechal unést taky a jejich setu jsem posluchačsky moc nedal. Prostě to ten večer nevyšlo. To se stává. Ještě, že jsme s Kubou po 1h vyrazili z Café Rouge domu. Nad ránem se prej v Hany Bany děly věci..
