Od února je to rozdělaný. Nejdřív u Jardy v Budějkách, nakonec doma.. Takhle dlouho jsem se žádný nahrávce ještě nevěnoval. Proces byl všelijakej. Poprvý mě taky napadlo, estli vůbec má smysl hudbu dělat. Asi má, je to ventil. Jednou za čas vypustit horkou páru. Emoce vysypat na skládku a nechat je válet. Každá skladba vlastně něco znamená, i když kolikrát nevím co..
Písničkám z novýho dema věřim. Od starších záznamů je to zase posun. Tentokrát jednoznačně ke klasickýmu písničkaření. I k nahrávání jsem se postavil zodpovědnějc než dřív. První nápady jsem roztočil na pracovních demáčích, začal písničky hrát živě a skoro nic nepouštěl ven. Jen pár kamarádům, abych měl zpětnou vazbu. Nejvíc času zabralo čekání na „hlasovou formu“. Dostavila se včera, kdy jsem už potřetí natáčel M II a po druhý Prežít. Stihly se za den, jenže s výsledkem stejně nejsem úplně spokojenej..
Je mi jasný, že se s tim nemůžu tolik piplat, protože pak se to rozpadne. 3 měsíce je dost dlouhá doba na točení 5 písniček a pochybuju, že se bude opakovat podobná chemie k jaký došlo včera. Lehkost, žádný přemlouvání, žádný nervy. Objektivně to samozřejmě na poloprofesionální demáč nestačí. Ale o tom emozpěv není a nikdy nebude. Vždycky si to musim připomenout, abych si nekazil den :c))
Playlist: Facebook|MII|Malá|Přežít|Čelo/IV – – k vydání dojde během příštího tejdne.
