Report z Děčína s Davidem Stypkou

V Děčíně se vždycky hraje až po kině, takže po 22:00. Výhoda je, že můžete vyrazit později. Nevýhoda je, že když vyrazíte později, přijdete o zvukovku a taky přijedete pozdě (nebo brzy?) ráno domů. Jako správný frajeři, co to maj na háku, jsem se té zvukovky vzdali. Ono pro ten náš folk asi ani nemělo moc smysl být na místě v sedm a pak od osmi do desíti okounět na baru. Řekl bych, že tohle už tak nějak máme všichni za sebou. Ta absence zvukovky se samozřejmě na našem komfortu na pódiu podepsala, ale s odstupem můžu říct – je to úplně jedno a na těchto věcech už prostě nebazíruju.

Koncert byl nakonec moc fajn. Bylo sice znát, že jsme nezkoušeli, trochu jsme tápali, lehce si zaplavali v tempech, ale lidi naší hru ocenili, takže asi šlo ven to, co mělo. Tleskali, dokonce některé slečny tančily. Místy jsem měl pocit, že dokonce i ty písničky posluchači znají. Atmosféra byla zkrátka skvělá a upřímně říkám, že jsem to vůbec nečekal. Jeli jsme jako předskokani Davida Stypky a myslel jsem, že to bude jako vždycky – znuděné publikum těšící se na “svého” interpreta. A ono ne. Skoro jsme i přidávali, ale z časových důvodů to nešlo. Bylo to fakt moc příjemný.

Senzační atmosféru měl i David. Hned jak začal hrát bylo vidět, že si lidi přišli jeho písničky užít. Zpívali s ním, udělali mu “kotel”. Nejlepší moment byl u Osudové, kdy David sešel z pódia a zazpíval si jí dole s lidma. Celý večer bylo cítit, že lidi přišli na muziku. Musím říct, že takových koncertů jsem zažil málo. Ne jako divák, ale jako interpret. Bylo to fakt nečekané skvělý.