017

nástrojem všedního dne hladí mě peklo hladí mě po vlasech po zátylku pomalu se vtírá do vnitřních stěn procestuje mnou neklid hledí mi z očí

Pokračovat »

016

jsem tam i tady otevřené oči nejsou víc než spaní vpíjí mě zem otevřená náruč není víc než lhaní jasmín líže mé betonové čelo promočené

Pokračovat »

015

křičel jsem do sousedova koryta, ale akorát mi špínavé stěny olízly špičku nosu.. křičel jsem do koryta všem internetovým anonymům, ale když v něm někdo

Pokračovat »

014

křížím si prsty na kolenou s nadějí, že pravda v mé hlavě není jen červenou šmouhou na čelním skle nabouraného auta. otírám své prsty na

Pokračovat »

013

drtivá většina okolností sráží mou pýchu na kolena. občas je lepší být zahrabán pod zem vědomí vymazat smrtí.

Pokračovat »

012

výr záští očima svítí na dotek hýbe se večer v žaludku a kým ráj obmyslí u nároží slávy? jeden: „bez potoku se domu nevracej!“ a

Pokračovat »

011

Hledám víc než pocit – – v ulepeném odpoledni přisátém na rohovce tíhy Houpacích Koní. A když déšť zkrášlí slzy mé kůže – – rty

Pokračovat »

010

vzpomínku pohladím po zápěstí v růžové posteli trní ustláno snad se uvěří i bílé barvě v oknech a na náměstí zemřou poctiví lháři zbude po

Pokračovat »

009 (VAVA)

Praha / větrem rozpůlená / sní hoří / obalené svědectví / životem jazykem / stromy drží / křehce srdce / nevnímá ústa / při soumraku

Pokračovat »

008

skrz několik stromů na dohled obzor – krajiny polámaných soch usíná trpkostí rozumu život přesně podle vzorce uklizený byt lehnout si a snít

Pokračovat »