skrz několik stromů na dohled obzor – krajiny polámaných soch usíná trpkostí rozumu život přesně podle vzorce uklizený byt lehnout si a snít

…a železem se sušit nebudu!

abych byl IN postavil jsem skříň nohama ke stropu – – police spadly. abych byl IN zbarvil jsem stín (bílou) barvou až do trupu –

souznění jsou ozvěny a v ozvěnách dozvuky prvních pocitů – – zdá se, že vše je předurčeno konci. jde o to – – to přežít.

ucelená zárosnice nabídla mému svědomí vláhy. poslední chvíle, kdy lze utišit příměří, protože odmítnutí neznamená slávu, nýbrž vnitřní pnutí. No Salvation!

skrz dříky antických sloupů můžeme provrtat malé škvíry a hledět na sebe půlí oka. je snadné fabulovat sám sebe ale už velmi obtížné najít skutečné

pláčeme v sloupoví i v řadách držíme hrdě symboly své existence potok naší slávy je vyschlý sluncem neodmyslytelně patřícím do dějin života – –