EMOZPĚV. Kdysi doma a sólo, posléze duo. Kytara, basa a zpěv. První deska, koncerty, druhá deska a pak najednou trio, kvartet a nakonec celá kapela. Třetí deska. Emozpěv vždycky byl o písničce. Při vydání nahrávky Spolu kluci z Reflektoru řekli, že „Ondřej vždycky zpíval jazykem starých folkařů“, ale zároveň dodali, že je „charakteristický textař, dá se rozpoznat po jedné dvou písničkách a to je přece skvělá vlastnost“. Emozpěv je samorost. Někdejší řevnivost, syrovost, neurvalost a uřvanost se lety obrousily a kapela poskytla Ondřejovi oporu k větší uvolněnosti a hudebnosti. A je to znát na nových písních. 

DESET let od debutové desky a další už je na obzoru. Kapela nestojí na místě a připravuje nový materiál, který už je nyní součástí koncertního repertoáru. Tentokrát zazní ale i ty zapadlé. Jedna z Ondřejových zásad vždycky spočívala v tom, aby psal tzv. bezčasé písně. Je rok 2014 nebo 2024? Svár, Jako bejk nebo Schází jsou niterní zpovědi jedince, k jejichž prožití nemusíte patřit zrovna k té či oné generaci.