emozpěv na VJF 32 – první koncert s MarTekkem

Od poloviny ledna zkouším s baskytaristou Martinem. Cvičíme převážně nový materiál, jelikož posun je to, co mě na hudbě baví. Začali jsme písněmi Příčina, Schází a Bez ustání, které jsem za poslední půl rok zahrál na obou svých koncertech. Nejnověji jsme spolu udělali i písničku Svár a později jsme přibrali starší kousky Ledová, Múza a Prázdno.

Na náš první společný koncert jsme se řádně nachystali. Ještě den před koncertem byla zkouška, ve středu jsem pak z práce zmizel dřív, abych se pořádně rozcvičil. Necítil jsem se tedy nijak nepřipraven, ale stejně mnou cloumala nervozita. První koncert! Byl to stres a bohužel to na mě bylo znát. Koncert otevřel Kuba Alexa svým jistým setem, po něm zahráli skvělí Black Lion. Oba interprety jsem nervózně propotil a proklepal nohou. Už, aby to bylo!

Když přišla naše chvíle, nervózně jsem si připravil pódium. Sedli jsme si špatně. Hlavní kužel světla mířil na Martina a já byl schován v pološeru za ním – první věc, na kterou mě po koncertě kamarádi upozornili. Samotné hraní navíc bylo z mé strany lehce roztržité a nervózní. I přes to, že zvuk na pódiu jsme měli v pohodě, nedokázal jsem se uvolnit a plně se oddat hraní. Zkrátka syndrom prvního koncertu. Přesto všechno se vůbec nedá tvrdit, že bychom si spolu utrhli ostudu. Ve skutečnosti se jednalo o celkem průměrný set alternativního folkového dua. Lehce rozervaný, lehce roztřesený, lehce falešný, ale přesto s určitou jiskrou. To všechno jsem si pak zanalyzoval na základě nahrávky. Nemám tu odvahu dávat jí na internet celou, ale drobnou ukázku jsem přece jen vybral. Nová píseň Schází nevyšla tak špatně, abych se za ní mohl stydět a ty drobné chyby jen připomenou, že to byl první koncert a že jsme pořád jen amatéři. I když to děláme rádi a jak nejlépe umíme. 

Report z VJF 29 v JazzClubu U Staré paní

Otevíral jsem poslední Večer Jiného Folku v roce 2012. Uběhlo několik měsíců od mého posledního koncertu, takže jsem si říkal, že bych konečně mohl pořádně dotáhnout nové písničky. Přičina, Schází a Bez ustání. Vždycky nějaký čas trvá, než se nová písnička usadí. Než objevím její vhodnou interpretaci. Tento koncert byl počátkem hledání. Pilovat a cvičit něco doma je jedna věc, ale přetavit veškerou snahu ve výkon na pódiu je věc druhá. Naštěstí byl pořízen záznam, který mi dostatečně odhaluje chyby a nedostatky. Pominu-li nedotažené tóny, tak slyším, že by v několika místech potřebovaly zpěvy upravit. Budu na tom dále pracovat. A ten záznam, ten si může každý pustit. Přece jen je to zatím jediná forma, jak dostat nové písně ven. Snad už bude brzy nějaká nahrávka. Mám to v plánu.

Report z Bilýho Albatrosu

Byl jsem rád, že jsem po delší době dostal větší prostor na koncert. Kromě běžných 3 – 4 písniček jsem mohl zahrát 6 a k tomu jsem si ještě připravil malej přídavek. Tak nějak cejtim, že by to občas protáhnout šlo. Tejden před vystoupením jsem začal trochu cvičit. No a pak přišel ten koncert. Měl jsem hrát od 20:15, jenže Halwa skončila ve 20:40. Tak jsem se rychle připravil a šel na to. Až na první rozehřívací M, mi to nepřišlo nijak špatný. Ale bohužel čas je čas. Takže mě po 4 písničce řekli, ať zahraju poslední. Tak jsem se do toho pořádně opřel a na konci Prázdna urval zbrusu nový géčko. No jo no..

Ale aspoň jsem si zase hrábnul do strun a začal nad tím trochu přemejšlet. Chtělo by to novou nahrávku. Materiálu mám vlastně celkem dost. Ale rád bych ještě dopsal pár nápadů.

Tady je k vidění videozáznam z mýho vystoupení: Snímám všechny viny, Příčina, Vlci a Prázdno.

emozpěv na VJF 24

Uspořádali jsme s klukama dvácátýčtvrtý pokračování Večerů Jiného Folku. V experimentování s prostorem jdeme dál a po dvou akcích v Lucky Lucky jsme zabrousili do Café V lese. V podstatě už legendární pražskej klub. Proč? Asi množstvím akcí i atmosférou. Ten večer se tam ještě konalo divadlo a dole v sále druhej koncert. Promotér Ondřej se s tím nepáře :c) Ale to je dobře, protože prostě všechen vstup šel nám, takže zbylo víc peněz pro muzikanty.

Chtěl jsem to ten večer otevřít, ale nakonec si o to řekl Kuba Alexa, že prej brzo vstával a měl pernej den. On je za svůj set naštvanej, ale mě přišel jako vždycky v pohodě.

Druhej vystoupil Tchei-Chan. Matěj, zpěvák z Killerpandy. Skvělej písničkář! Skutečně mě nadchnul. Vším. Jeho video můžete zkouknout tady: 001, 002, 003, 004, 005, 006, 007.

Pak jsem zahrál já. Čtyři písničky: Ledová, Chladný, Na Břehu a Prázdno.

Jako poslední vystoupilo duo 27. Velmi příjemný. Písničkář Ondra Mataj a jeho kolegyně Veru Linhartová (houslistka, zpěvačka). Prostě mladý český písničkářství, jak má bejt.

VJF v ČRo3 – Vltava

Ajva nás pozvala do pořadu Čajovna, kterej vysílá ČRo3 – Vltava. Včera jsme byli předtáčet a bylo to super! Zahráli jsme živě dva songy ve studiu a pak si povídali o VJF, máme to nafocený a nahraný díky Kubovi Macháčkovi, čímž mu moc děkuju, že nás přišel podpořit!! Dávám sem jako ochutnávku záznam Po noži. A připojuju ještě pozvánku k poslechu. Premiéra bude 8. dubna 2012 od 19h.

Popel na Karlově

Ještě jsem tady vyštrachal jedno video z loňskýho září, kdy jsem se šel podívat na koncert Quite Quiet a Viki do jednoho baru kousek pod Karlovem. Nějaký studenti prvnýho ročníku tam měli nějakou párty.. Při návratu jsme si řekli, že nahrajeme nějaký svoje songy a protože byla celkem klidná příjemná noc a po ruce byla jen Kubova kytara, dal jsem Popel – ten je totiž jeden z mála ve standardním lazení.. (ten druhej vokál je Kuba – díky! :c)

Report z United Islands (25_06_2011)

Michael Kyselka nás pozval na svojí OpenMic stage, kterou pravidelně provozuje na festivalu United Islands. Letos to bylo poprvý ve velkym. Měl samostatnej zvuk, odposlechy, pódium. Všechno na úrovni. Nebyl dostatek času, abychom si každej dali set, tak jsme secvičili společnej repertoár. Jarda otevřel koncert solo s písničkou Bez názvu, pak jsme dali Vypuštěný vany a nakonec níže přiložený Stíny. Po nich jsem zahrál svojí novou písničku, která se mi moc nepovedla a bude potřeboval ještě dost dopilovat, koncert jsem uzavřel klidnou novinkou Po noži. Zvuk na pódiu byl vynikající, přesto jsem se cejtil trochu svázaně a z videí to je nakonec i znát. Hráli jsme už od 12h. Vzhledem k tomu, že jsem měl volno a chtěl jsem strávit odpoledne na festivalu, ocenil jsem to, leč diváků bylo skutečně pomálu. Aspoň, že dorazila Dita a Ondrové Bureš a Stanislav. Díky.

emozpěv – po noži

Nová písnička. Zahrál jsem si po dvou lahvích vína, v půl čtvrtý ráno na Lazarský a s charakteristicky rozladěnym závěrem.. Díky Kubovi A. za nahrávku.

Po noži
Zachováme místa, kde sis byla jistá
že tě moje slova
nesemelou

Označíme křížem
všude, kde se hryžem

jenom ve víně
se nepočítám

a ty se bojíš.

Všechny starý křivdy jsou jen tvoje pindy
který mě vůbec
nepřeperou

Mám tu škálu vlastních
celou noc jsme na svých
až sousedi všechno
nevyslechnou

A najednou ráno zavřelo za ní brano
třetí kufr svírá v podpaží

a já se bojím..

A teď mě zlom
A teď mě zlom
má hrdost cválá po noži.

Report z Vystřelenýho voka (31_3_2011)

Původně jsem si myslel, že v legendární hospodě U vystřelenýho voka na Žižkově jsem nikdy nebyl. Pak jsem ale navštívil místní toalety a došlo mi, že ty opěrky na hlavu nad pisoárama už mě jednou rozesmáli.. Je to knajpa, jak má bejt. A obecenstvo taky bylo jak má bejt, protože interpreti taky byli jak maj bejt!

Mára Dusil mě opět pozval na večer Akustickýho řezu a já rád přijal. Nechtěl jsem, abych dopad stejně nemastně-neslaně jako v klubu Kocour, tak jsem do Voka poctivě cvičil. Taky jsem opustil nejnovější repertoár, protože cejtim, že ty písničky posluchače moc neberou. Ještě nevim, jestli je to tim, že jsou špatný a nebo, že je neumim dobře zahrát. Každopádně to chce odstup. Dalším důvodem, proč jsem se vrátil ke starším písním je ten, že v dohledný době plánuju uzavřít trilogii M. Vystoupil jsem jako první a zahrál: Po Stopách, Hladina, Podsvětí, Podzim, Přízemí a jako přídavek Prach. Pódium je sice přímo na výčep, ale hrálo se mi dobře. Lidi žvanili, ale měl jsem zvukovou převahu. Překvapivě to diváky i místama bavilo. Nejmenší zájem jsem cejtil kolem pomalejších písniček Podzim a Přízemí. Osobně mám z koncertu pocit, že to byl jeden z těch lepších výkonů. Snažil jsem se soustředit na artikulaci, snažil jsem se to zazpívat dobře, i když to mělo mezery. Podle referencí od ostatních, to mělo i šťávu. Jsem rád. Dobrej koncert dodá chuť do dalších.

Po mě vystoupil Mára Dusil. Jeho set byl uvolňující. Mám rád jeho písničky, ale nemůžu se zbavit dojmu, že nejlepší text, kterej ten večer zazněl (a tím myslim všechny interprety) je zhudebněná báseň Nenapsaná od Jiřího Ortena.

Márovi ještě pomoh na pódiu kytarista Jáchym. Markovi “šuplíkovky”, který jsem slyšel už v Kocourovi, tím získali daleko pevnější obrysy. Možná by to chtělo nějaký menší EPčko, což?

Třetí zahrál budějovickej písničkář Josef Fojta. Muzikant tělem, duší i umem. Jednoznačně nejcharismatičtější interpret večera a řek bych, že z folkařů, který jsem takhle za ten čas osobně poznal, nejtalentovanější a nejmuzikálnější. Pepa to rozjel, hospoda ho hltala. Skvělý písničky, skvělej projev. Ani po koncertu nemoh přestat. Neustále hrál a hrál. Lidovej bavič..

Posledním byl Ernest Voltr. Jeho nekonformní, a svym způsobem amuzikální, projev má kořeny v punku a grunge. Jeho písničky maj hlavu a patu a dokážou zaujmout právě svojí syrovostí. Oproti “uhlazenýmu” Fojtovi to byl velkej protiklad a jeden z posluchačů od našeho stolu měl skoro celý vystoupení zacpaný uši. Mě se to líbilo. Na písničce je nejkrásnější to, že inspiračně může čerpat úplně ze všeho. Na Akustickym řezu to bylo pestrý a takový akce mám nejradši!

Pár fotek od Honzy Salavy.

A tady malý report a fotky od Vládi Loužeckého. Díky!