moc se to nehejbe

je čtvrtek dopoledne a máme nahraný akorát zdvojený akustický kytary.. včera jsme toho sice stihli docela dost, ale podle plánu je to málo. navíc jsem pak byl už unavenej. žádný nápady. Jarda to taky zrovna moc neprožívá, takže nějakej ten společnej hec máme akorát u fify na xboxu.. neska se nám snad podaří nahrát Sheratona tam, kam patří a zejtra teda asi chrastítka a tamburíny. Pochybuju, že stihneme víc. Vokály se budou muset dobrat u mě doma.. je to docela škoda. Ne že by tady byla místnost jak ze studia, ale přece jenom to má jinou atmosféru a doma natáčim furt. Jenže to prostě nejde drhnout 12h vkuse.. nám teda rozhodně ne..

ještě jsme tu ani pořádně nezakalili. Jardu to určitě mrzí, ale já jsem rád.. alkohol poslední dobou střídmě. k podchycení atmosféry. nenávidim ty prázdný dny s kocovinou. nejde ani myslet.

měl jsem odjet v neděli, ale už teď tušim, že nejlepší bude zvednout kotvy už zejtra nejpozději v sobotu kolem poledne. Jarda úplně nepořešil rodiče a přijde mi trapný se tady předvádět. navíc to prostě nemá takovou šťávu, jak jsem čekal. Chci si celej materiál znovu poslechnout. Čistej. Promyslet a dohrát co je zapotřebí..

Emozpěv se dostal do fáze, která mě nikdy nebavila – – piplačka. kde jsou ty časy, kdy mi ke štěstí stačilo narvat tam pár akordů, zahulákat do toho a vydávat to za svéráz?

P.S.: A to je prosím jenom 3/4 roku.. Asi jsem si vybral špatný kamarády..

posílám zdravici

z Českých Budějovic. Asi by tady chtěl žít každý; já teda rozhodně ne.. čistý vzduch je plus, okolí provoněné pevnými palivy je taky nezvykle romantický, ale je to zapadákov :c)

včera jsem si hrál na znuděnýho burana, mám pocit, že to Jardu trochu nasralo. Musel mě okřikovat, abych nesrkal, upozornil mě, že když se kašle, dává se ruka před pusu, že nemám mačkat citrón nad kobercem.. pak už jsem radši ani nežral v posteli , aby mě nevyhodil na chodbu..

jelikož nám seznamování s rozdílným životním stylem zabralo většinu dne, stihli jsme nahrát vleký prd. základy kytar pro 4 písničky není optimální vývoj. Začli jsme Jardovejma: Bez názvu, Zítra je Úterý a pak Kristýna. Tu poslední už nahrával Jarda a já moc dobře věděl, proč jsem mu předchozí 2  zatrh. Klik? „To mě mate..“ Ze svýho výkonu taky moc nadšenej nejsem. pomalejší než klik. rytmika divně rozdělená, ale tak nějak jsem si v tom našel systém a ten feeling nakopal do těch 4/4 ťuk ťuků. kde to nešlo rovně, šoupnul jsem to aspoň na třetí ze čtyř.. je to demo. ani jeden z nás neni studiovej machr, jediný po čem toužim, je dát tomu tvář. to by se mohlo povést, protože Jarda je sakra naléhavej.. těšim se na zpěvy.

neska dohraju Facebook a pak jednu, která nemá název. Nejspíš Bez Názvu II. Pak se vrhnem na aranže. Druhý kytary, vyhrávky atd. Nebude toho moc, vlastně jsme docela punkáčí..

PRVNÍ RECENZE NA EMOZPĚVA

NEZNÁMÝ UŽIVATEL BANDZONE CROHL PŘEKVAPIVĚ PUBLIKOVAL RECENI NA MOJE NOVÉ DEMO. MOCKRÁT MU DĚKUJU ZA REFLEXI, KTERÁ JE PRO MĚ VELMI DŮLEŽITÁ!!

Emozpěv – M (2008)
07.12.2008

Netradičního písničkáře Emozpěva znám už dlouhou dobu. Dá se říci, že od chvíle, kdy se objevil na hudební scéně. Ale nevěnoval jsem mu přílišné pozornosti, což se mi teď jeví jako chyba.

Jeho nový počin M je dvojalbem o sedmi a deseti písničkách. Pro začátek však musím konstatovat, že všechnu krásu, sílu, zajímavé aranže a hlavně zvukovou stránku shltlo album sedmipísňové. Druhý disk mi přijde spíše jako jeho pomyslným a tedy i méně povedeným dvojčetem. Některé vlastnosti sourozenců zůstaly stejné (písně Ledové Plochy, Přízemí, Brečím, III), ale jsem toho názoru, že autor vydal druhé album zbytečně. A to nejen z důvodu nižší kvality (zmíněných i ostatních písní) a rozmělněnosti, ale i proto, že v dnešní době nasyceného hudebního trhu si dvojalbum můžou dovolit jen autoři zvučnějších jmen.

Vraťme se k první desce, pohybující se o několik tříd výše. Nálada, atmosféra, aranžmá patří k silné stránce alba. Zdařené je i pořadí písní a jejich zvuk (oceňuji kvality domácího studia). Hudební nápady jsou velmi zajímavé (I, M, II), patří také mezi výrazné prvky písní a tudíž i celé desky. Toto vše přímo nedovoluje odpoutat posluchačovu pozornost. Avšak sem tam se setkáme i s avantgardnějšími kousky (Brečím, III), kde kytarové dekadentní postupy v kombinaci s žalostným zpěvem (především příznačně pojmenovaná píseň Brečím) by snad dokonce mohly vyvolat v posluchači pocit šílensví. Jako slabší hodnotím zpěvákovu intonaci a myslím, že si s pěveckými party mohl více pohrát. Rušivým elementem poslechu alba zůstavají dlouhé mezery mezi některými skladbami. Co se týče textové části, mnohým textům nerozumím. S rozluštěním některých myšlenek však nejspíš nebudu mít problém jen já. Je ale jasné, že za stvořením většiny z nich stojí milostný vztah.

Jako celek je album pro poslech složitější. Nicméně patrné skladatelské kvality a emoce z alba vyzařující nám poví, že máme tu čest se zajímavým a originálním skladatelem. Za uvedení některých jeho skladeb by se nemuselo stydět ani Radio 1.

od pondělka

pracuju na novym EP. dneska jsem definitivně dokončil poslední náběry, takže jsem si konečně moh uklidit ten muzikantskej bordel..

nahravani.jpg

teď mě čeká několika denní práce na zvuku.. jako vono se s tim zase tolik čarovat nebude.. ale přece jenom si to chci rozložit a trochu si to naposlouchat, protože vyznat se v těch nepřesnejch úderech a falešnejch zpěvech není lehký :c)

M / Ledové Plochy / Přízemí / I / Brečím / II / III / Spaluji Strach

nakonec jsem ale rád, že jsem se do toho nahrávání pustil. jednak mi to nebude vrtat v hlavě a budu se moct soustředit na školu a pak si to leckerý skladby zasloužily. M je věc stará asi rok a navíc v mym oblíbenym lazení d f d g a d. strašně jsem se těšil, až jí budu dělat. měl jsem totiž hned představu o jejím zvuku, což se mi nestává často.. zcela opačně na tom byla Spaluji Strach. snad tři roky stará pecka zní na kytaru poměrně dost punkově a její dýlka záživnosti taky moc nepřidá. přesto se mi melancholickej motiv sloky hodně líbí. dostal jsem nápad, že místo kytary by se využily nějaký plochy. takže jsem otevřel FL5, v piano rollu jsem našel tu správnou klaviaturu, pohrál si s rytmikou (jediná pasáž na EP, kerá je rytmicky přesná!) a pak už jenom vybíral ten správnej nástroj. mezihru ani refrén jsem už bez kytary udělat nemoh, takže nakonec vznikla poměrně zajímavá elektro-akustická konfrontace. Nejnovější kusy jsou Ledové Plochy a Přízemí. V případě Ledových Ploch jsem se pokusil o trochu výraznější rytmizaci sloky. Nakoupil jsem si k tý příležitosti nějaký bubínky, ale ve výsledku je jejich tón poměrně rozladěnej, takže to nakonec budu muset nečim dosamplovat. Osobně mám tuhle věc momentálně nejradši. Je to hodně ujetý – – nebo spíš rozjetý – – ale baví mě ten refrén. Přízemí jsem naopak pojal akusticky s lehkym zvýrazněním refrénu, kerej jsem kůli monotónosti nahrál jenom jednou.. Brečím, II a III jsou srpnový skladby. jakmile byla bakule dopsaná, oprášil jsem starýho Maršála, na elektriku natáhnul nový struny, volume narval doprava a hrábnul do strun.. úvodní riff Brečím mě zaujal. rozhodně to není to nejlepší, co jsem kdy napsal, ale bavila mě ta atmosféra. syrový, chladný a děsně špinavý. skladby bez refrénu mám asi nejradši. Písnička měla vývoj a nynější podobu získala vlastně až s timhle nahráváním. II a III jsou v protikladu – – intimní proti extrovertnímu.  myslim, že III bude živě zajímavá. na II si netroufám. to vyžaduje klid a hlavně atmosféru, kerou asi nebudu umět udělat. v playlistu je ještě položka I. věc, kerá není ani rozdělaná, ale bude se jednat o menší elektro-interlude k Brečím..

takže tenhle týden jsem měl letos poprvý pocit, že život má smysl :c) bylo to uvolnění a ať je vlastní výsledek sebeburanštější – – tzn. falešnej, nepřesnej a vlastně celkově příšernej a neposlouchatelnej – – já jsem si to užil. nahrávání mě bavilo a bylo pro mě podstatný to, jak se u toho cejtim a ne jak to zní. tim chci říct, že rozhodně nemám ambice přitahovat k sobě davy posluchačů.. prostě jenom úchylnej domácí projekt magora, co se kdysi naučil na kytaře držet pár akordů.

Novinky?

Ticho, které obestoupilo naší tvůrčí činnost, je jen vnější. Uvnitř to řve! S bratrem jsme se rozhodli, že další nahrávka nebude spontání záležitostí, nýbrž absolutně probarvenou a skromně naplánovanou českou prvotinou, jež bychom mohli vydávat za oficiální promo materiál. Cíl to není věru jednoduchý, stojí mnoho času, dřiny, obětování a chuti naučit se hrát a zpívat jako opravdový profesionál, nebo alespoň člověk, který by jím jednou chtěl být; i když jimi být nikdy nechceme. Výsledek našeho rozporu bude znám snad do poloviny tohoto roku.

Pokud je zde někdo, kdo navštěvuje náš profil pravidelně (byť je interval vstupů jakkoliv nepravidelný) jistě vezme zavděk jeden z textů v mateřském jazyce, který bratr připravil jen pro Vás. Píseň již má své hudební schéma, to je však ještě třeba dorýsovat.

S bratrem nevylučujeme, že nevypustíme do světa nějakou tu fanouškovskou lahůdku, zároveň si však klademe otázku, zda-li by měla kýžený efekt, když o našem novém materiálu sami nemáme jasnou představu.

Kořeny

Trochu se ponořit
do dravý lávy
mešní víno neočistí

Zjemněme tvary
zjemněme sůl
a hory splynou
v jednu stvůru

Pasuji kameny
na pěvce bytí
jejich chóry
stojí v síti

odbarvíme ji
k nepoznání
a past
bude nalíčená

černý řasy
na rty modrou
bude láska
za oblouhou?

vozy bez čela
bez kol, s okny
jízdou savou
odstraní mraky

Pasuji plameny
na pěvce bytí
co spálí
letí vzhůru
Sťatí jen dolů

Trochu se ponořit
do dravý lávy
mešní víno neočistí

Postavte výlohy
postavte hůl
na konci domu
o hranu stolu

Možnosti tajemství
dokola množte
kořeny voní hořce

radši je namažte máslem
ať změknou

radši je namažte máslem
ať změknou

DOKUD JSOU!!

Plameny na rameni
a kosti jsou spolu
Plameny na rameni
a kosti jsou spolu