Report z Lógrnight /červenec 2015/

Měsíc bez hraní pro mě byla vždycky dlouhá doba. Změkla mi bříška na prstech, takže hraní bolelo, “zarostly” hlasivky, takže se vždycky blbě zpívalo. Nebylo tomu jinak ani tentokrát. Naštěstí mi Bára z Lógru napsala asi dva týdny předem, že nás zvou na křest nového čísla jejich magazínu. Byl čas oprášit formu, jelikož po Poděbradech 19. června jsem o kytaru nezavadil ani pohledem. Letošní první pololetí bylo celkově dost náročné a opravdu jsem cítil, že potřebuju naprosto vypnout a dát se do klidu.

Startovní pozice na Lógr teda nebyla nicmoc. Jenže byť jsme nebyli rozehraní, tak ten hlad po koncertování nakonec převážil všechno. S Martinem jsme naštěstí stihli jednu zkoušku dát, já týden před koncertem začal trochu zpívat a hrát, což se vyplatilo, jelikož přišlo i novou píseň. No a koncert nakonec taky dopadnul dobře. Lidí přišlo hodně, poměrně dost z nich opravdu poslouchalo. Nám se do toho podařilo dát to naše velký emosrdíčko a všichni jsme nakonec byli spokojení. I nové číslo Lógru na sebe poprvé v historii vydělalo. Co mě ale překvapilo ze všeho nejvíc – na koncert dorazil pár z Plzně. Speciálně na nás! To nám udělalo velkou radost.

02_resize

Já splavený a unavený odcházel spokojen ovátý větrem Vltavy a v hlavě se mi odehrávalo, že když už jsem to tak pěkně nakopnul, musím v tom pokračovat. Den na to jsem usedl k počítači a dodělal demáče, které jsem rozjel někdy na konci února. Trochu ostuda, ale jsem rád, že to nakonec je.

Konečně se tedy vyrýsoval materiál na novou desku. Mám napsáno i rozepsáno poměrně dost písniček, ale určitě všechny se tam nevejdou. Nakonec by se mi líbilo devět silných písní, které spolu budou držet pohromadě a ty už máme teď. Snad to bude brzy!

Report z Hraničáře v Ústí

Na FB události bylo přihlášeno 7 lidí, přičemž 4 z nich účinkující muzikanti. Nemůžu tvrdit, že jsem z toho měl dobrý pocit, načež mě Martin označil za negativního člověka. To už jsme seděli v autě na cestě do Desire City. Agu a Tom usazení mezi nástroji, které se už nemohly mačkat v kufru. I cesta může být cíl, zaznělo mi v hlavě, a s tímto vědomím do mě vklouzl doušek zlatavého uklidnění po hektickém a prosvětleném dni. Z množství slunce se totiž nakonec vyklubala lehká migréna a byl jsem opravdu rád, že otěže střízlivé odpovědnosti převzal Martin. Do jeho vozu se navíc vejde o jednu a půl kytary víc, než do mého.

Do kina Hraničář jsme dorazili tak akorát. Zvukař Jirka měl už vše nachystané, za což mu patří muzikantův respekt. Agu s Tomem si postavili vybavení a nazvučili se. Jejich ambientní folk nakonec nádherně zapadl do katedrální ozvěny foyer ústeckého kina. Bylo to vskutku křehké a magické.

Těžko soudit, jak v ozvěnové lázní zněl náš decibelový folk, ale já se slyšel v pohodě. Cítím, že nový repertoár si už příjemně sednul a kromě urvané struny se vlastně nic extra nestalo. Ještě bych chtěl poděkovat Tomovi za natáhnutí struny nové!

Na koncert nakonec dorazilo krásných 5 posluchačů, takže se přesilovka o fous nekonala. Pro nás zádumčivé folkaře je stejně mnohem lepší hrát pro 5 zajímajících se posluchačů než pro plnou uřvanou hospodu. Nakonec hodnotím zájezd do Hraničáře kladně. Díky za pozvání!

Z dopisů fanoušků #2 – Čáry smrti /text/

“Hele kluci, ta vaše nejveselejší písnička se mi vážně moc líbí. Má to příjemný vibe a dobře to jede, ale nechápu, proč se to jmenuje tak děsivě.”

>> fanouškovi Jakubovi přikládáme text této rozverné balady a milovníkům umění ilustrační obrázek.

Čáry smrti
Temný síly rozšiřují směr
útočí tam, kde rozum neuspěl
nad námi jsou čáry smrti

Zřídlo pravdy tryská z kázání
falešných proroků a jejich poznání
že o nás rozhodují oni

Slyším to znít
chystám se říct
o nic nejde
jen je třeba stále bdít

Temný síly určují tvůj směr
protože vlastní jsi už zapomněl
nemysli a radši žij!

Falešní proroci rádi sní
říkají, že jen oni ví
jak to doopravdy je!

Slyším to znít
chystám se říct
o nic nejde
jen je třeba stále bdít
jen je třeba stále bdít
jen je třeba rozum mít

 

SVÁR VYHRÁL VELKOU SEDMU ZA ROK 2014

NEUVĚŘITELNÉ! SKVĚLÉ! SENZAČNÍ! PARÁDNÍ! Náš Svár se stal spolu s Tunelem od Bratří Orffů nejúspěšnějším singlem ve Velké Sedmě za rok 2014. Je to sen. Naprosto neuvěřitelný pocit, když napíšete písničku, která takhle zaboduje. Celé je to umocněné tím, že jsme “méně známí interpreti”.

Děkujeme všem za hlasy a děkujeme i všem, kteří si nás díky R1 všimli a vyjádřili podporu v podobě lajku naší FB stránky. Budeme se tedy těšit na nějakém koncertě!

Report z Písku U Vavřiny

Poslední koncert letošního turné s Calm Season se nesl v odlehčené atmosféře. I já jsem byl klidnější, jelikož jsem už věděl a trochu ostatní poznal. Díky odpolední pražské dopravě jsme opět vyjeli s lehčím zpožděním, ale za městem už bylo všechno ok, takže jsme nakonec dorazili na chlup přesně. Kavárna U Vavřiny je písecká kulturní ozdravovna. Šéfdramaturg Ivo Voříšek se snaží dovážet zajímavé kapely různých žánrů (nedávno například Sunflower Caravan, Ille, občas nějaké divadlo a za nedlouho zase zahraje výborná slovenská písničkářka Katarzia atd.) a trochu šířit tu naší mladou kultůru mezi prostý lid. Bavil jsem se s jedním “štamgastem” a ten mi říkal, že do Vavřiny chodí na program pravidelně, jelikož Ivo vždycky zajistí něco dobrého. Tak to podle mě má být. Divák si najde svůj oblíbený klub díky promyšlené dramaturgii. Ivo mi navíc jako jediný hbitě odpověděl na email s nabídkou hraní nás a CS. Dokonce mi i zavolal. Musím říct, že je to v našich končinách naprosto nestandardní chování (email jsem rozesílal do dalších šesti podniků rozprostřených po Čechách, Moravu jsem zatím vynechal). Tímto bych tedy chtěl Ivovi vyjádřit svůj dík a podporu za to, co dělá.

K večeru samotnému. Pár minut po půl sedmé jsme byli na místě, zvukař už byl připravený (další palec nahoru pro Iva, protože tohle opravdu není jinde samozřejmost), takže jsme okamžitě postavili vybavení. Za večer se vlastně staly jen dvě nemilé věci. První, když jsem vkročil na pódium a ihned jsem dostal pecku od zpětné vazby. Uff. Ale dobrý. Jenže to samé se o 20 minut později stalo Terezii, když zvučila violoncello. Terezie má ovšem o něco vytříbenější sluch a ta vysokofrekvenční vazba jí solidně sejmula. Úplně mě při pohledu na ní zamrazilo a bál jsem se, jestli vůbec bude schopná odehrát koncert. Ve tváři zrudla a měla grimasu, jako když vám někdo dá pořádný pěstí do břicha. No opravdu to byl velmi nepříjemný moment. Naštěstí se jí po pár minutách udělalo dobře a zvukovka se dokončila.

Začali jsme hrát ve 20:00 a vše proběhlo v pohodě. Bál jsem se, že urvu strunu, ale to vlastní kombo jako odposlech mi neuvěřitelně pomáhá. Opět se totiž stalo to, co vždy. Na zvukovce jsem si nastavil monitory na zpěv, ale když jsme do toho během koncertu trochu řízli, zvukař nás pochopitelně stáhnul, jenže na masteru stáhne i odposlech a mě to už nevyrovná. Díky kombu mám ale kytaru pořád stejně nahlas a tudíž nemám pocit, že do ní musím víc řezat. Koncert proběhl naprosto v pohodě. Myslím, že jsme dosáhli i bodu, kdy to posluchače bavilo, což je vždycky největší odměna.

Vystoupení Calm Season už mají svůj kvalitativní standard, takže opět pohoda.

Do Písku s námi tentokrát nejela Andy Sovová, tak jsem na pár fotek do blogísku vzal svůj aparát. S focením mi pomohl Adam Vopička. Díky!

Report z Nuslí jinak

Jedna z pořadatelů Zažít město jinak je moje sousedka, Dáša. Jednoho letního odpoledne jsem vysedával na terase a zleva se ozvalo: “Hezky zpíváš.” Nevěděl jsem, jestli si ze mě dělá legraci nebo to myslí vážně, ale záhy mi vysvětlila, že do nuselského programu shání lokální muzikanty. Slovo dalo slovo a to slovo obsahovalo i řadu telefonních čísel. A tak se stalo, že ten den měl být skutečnou sousedskou slavností. Ovšem stalo se počasí.

Přes týden bylo slunečno a teplo, o víkendu přišly bouřky a přeháňky. První špatnou zprávu zaslal Tom Holý. Prudká průtrž mračen kompletně vytopila oblast hraní. Vypadávala elektřina, na zem se nedala dát žádná hudební technika. O hodinu později psal Vojta Urbánek, že je skluz a kvůli dalšímu hraní nemůžou déle čekat. Večer už aspoň nepršelo, takže ze sousedských písničkářů nakonec zbyla jen Ira Mimosa a my. Ale došlo i k sousedské výpomoci, jelikož Martin spontánně doprovodil Irenu na baskytaru.

I když Vojta vypadl, stejně nás nakonec tlačil čas. Znovu s námi hostoval Kuba Alexa (Schází a Svár). Když Irena skončila, okamžitě jsme s Kubou naběhli na pódium a začali se připravovat. Totální mokro. Krabičky to naštěstí vydržely, ale konektory kabelů se po zemi válet nesměly. Ještě během zvukovky se mi navíc podařilo urvat strunu a já si v tu chvíli říkal, co mě dnes ještě čeká. Naštěstí jsme ty písničky s Kubou měli hrát později, takže mi jí mohl vyměnit. Mám teď novou kytaru, a proto jsme ihned začali koncert Hladinou, novou písní, ačkoliv měla zaznít jako poslední. Pak už mi dal Kuba do ruky druhou kytaru a jeli jsme dál. Kupodivu to nakonec dopadlo dobře. Nepršelo, lidi přišli, zůstali, zatleskali a pak se pomalu rozešli. Prostě takové normální město jinak.