017

nástrojem všedního dne hladí mě peklo hladí mě po vlasech po zátylku pomalu se vtírá do vnitřních stěn procestuje mnou neklid hledí mi z očí a děsí své okolí. únava…

Continue Reading

016

jsem tam i tady otevřené oči nejsou víc než spaní vpíjí mě zem otevřená náruč není víc než lhaní jasmín líže mé betonové čelo promočené řídkou krví v obětí ledových…

Continue Reading

015

křičel jsem do sousedova koryta, ale akorát mi špínavé stěny olízly špičku nosu.. křičel jsem do koryta všem internetovým anonymům, ale když v něm někdo něco měl, chrstnul mi obsah…

Continue Reading

014

křížím si prsty na kolenou s nadějí, že pravda v mé hlavě není jen červenou šmouhou na čelním skle nabouraného auta. otírám své prsty na nohou s nadějí, že árt…

Continue Reading

012

výr záští očima svítí na dotek hýbe se večer v žaludku a kým ráj obmyslí u nároží slávy? jeden: „bez potoku se domu nevracej!“ a druhý: „takové věci jdou na…

Continue Reading

011

Hledám víc než pocit - - v ulepeném odpoledni přisátém na rohovce tíhy Houpacích Koní. A když déšť zkrášlí slzy mé kůže - - rty zůstanou naplněny neukojeným chtíčem milenců.

Continue Reading

010

vzpomínku pohladím po zápěstí v růžové posteli trní ustláno snad se uvěří i bílé barvě v oknech a na náměstí zemřou poctiví lháři zbude po nich jen fotka v domě…

Continue Reading

008

skrz několik stromů na dohled obzor - krajiny polámaných soch usíná trpkostí rozumu život přesně podle vzorce uklizený byt lehnout si a snít

Continue Reading
Close Panel