025

Brouzdám se svým neštěstím
kolébám se jako koráb v bouři.

A jako nezkušený námořník
zelenám a blednu;
po každém zhoupnutí
hůře a vysílený se zvednu.

Po každém zhoupnutí
však tuším,
že jednou s životem splynu.

tweet# & /024/

Jak jsem teď doma kvůli tý diplomce, se kterou to mám v posledních dnech dost těžký, tak furt tak nějak přemejšlim nad všim ostatním.. že jo. Takže jsem napsal dvě hezký melodie a vypadá to, že se konečně emozpěv taky posune někam dál. Ve výrazu, dynamice – a snad i v těch textech.. doufám, že se tyhle dva nápady podaří dotáhnout, protože jsem z nich dost nadšenej!!

A jedna malá říkanka – depoetika mě ještě úplně neopustila!

Sedím a čekám
na vtělení chuti.

Jsem jen svým koncem
z vytouženého plánu
a nic mezitím
se mi nechce!

023 (Vlci)

Zpocení
vlci ve mně civí
rány – rozdrásaný kosti.

Zraněný
dávno už jsem si cizí
křídou dobarvený oči.

Z vidění
krajina se postí
a mé střely jí neproniknou.

– – –

Ztavení
leskem ve tmě křičí
plány – polámaný hlasy.

Splavený
štěstí ve mně klíčí
tužkou rozepsaný kvasy.

Znavený
neumírám zlostí
že mé střely jí neproniknou.

Hvězda Jihu

Dotáčení M III momentálně chvíli spí.. Je potřeba nabrat nový síly, pustit se do dalšího točení s čistou hlavou.. Definitivní podoba se nakonec ustálila na 4 skladbách: Podsvětí, Popel, M III a S Tebou. Není třeba doplňovat ničím dalším.. Podzim a Městem, které se jeden čas objevily na hrubé nahrávce na BZ, zůstanou zatim v šuplíku :c)

Jedna z forem, jak si uklidit v nitru (a načerpat tu správnou energii do novýho nahrávání) je psaní novejch písniček – – tady máte text:

Hvězda Jihu

končím na hranici
zapletený v jedu
trpce zvlhnou rty
od smůly zbavené medu
>
mříže v očích
uhašené srdce
líže popel
ze spálených prstů
– – –
Je má
hvězda jihu
– – –
sedím po pravici
schovaný v ledu
trpce zvlhnou rty
od smůly zbavené medu
>
blíže v očích
teskněji v dechu
pálí tichem
hřejivý úsměv
– – –
Je má
hvězda jihu
>
Jsi má
hvězda jihu

022

Přišel včera další z drobných nápadů.. Miniatura je již zhudebněná, nahraná a už se jen čeká na dotočení staronové písně, aby se zde taky něco dělo!

emozpěv – trestem

TRESTEM

Jsi mým mostem
podšálek plný čaje
a kávu piju po svém
jsi střela promočená
voskem.

Jsem tvým trestem
sáček plný vody
ublížím ti deštěm
jsem řídky
bez pušky
Pověz mi
kam si udeřila
Zvětralá
láhev poskočila

021

Včerejší posezení v novoměstské kantýně rozvinulo pestrobarevnou paletu nálad.. Hořké setkání s vtíravým opilcem neskončilo pěstmi jen díky nedaleké přítomnosti strážníků veřejnoho blaha. Přesto mi v mysli vytanul obraz dávno zaprášený. Na písničku už to není, ale na večeři bych zašel..

Otylá i temná slova
tíseň ovinutá městem
dlouho jsem Ti nepsal
byla jsi múza

stále jsi deštěm.