008

skrz několik stromů na dohled obzor - krajiny polámaných soch usíná trpkostí rozumu život přesně podle vzorce uklizený byt lehnout si a snít

Continue Reading

005

abych byl IN postavil jsem skříň nohama ke stropu - - police spadly. abych byl IN zbarvil jsem stín (bílou) barvou až do trupu - - ale nemám na vozíček.

Continue Reading

004

souznění jsou ozvěny a v ozvěnách dozvuky prvních pocitů - - zdá se, že vše je předurčeno konci. jde o to - - to přežít.

Continue Reading

003

ucelená zárosnice nabídla mému svědomí vláhy. poslední chvíle, kdy lze utišit příměří, protože odmítnutí neznamená slávu, nýbrž vnitřní pnutí. No Salvation!

Continue Reading

002

skrz dříky antických sloupů můžeme provrtat malé škvíry a hledět na sebe půlí oka. je snadné fabulovat sám sebe ale už velmi obtížné najít skutečné místo v životě kterým jsem obklopen.

Continue Reading

001

pláčeme v sloupoví i v řadách držíme hrdě symboly své existence potok naší slávy je vyschlý sluncem neodmyslytelně patřícím do dějin života - -

Continue Reading
Close Panel