013

drtivá většina okolností
sráží mou pýchu na kolena.

občas je lepší

být zahrabán pod zem
vědomí vymazat smrtí.

012

výr záští
očima svítí
na dotek
hýbe
se večer v žaludku

a kým ráj obmyslí u nároží slávy?

jeden:
„bez potoku se domu nevracej!“
a druhý:
„takové věci jdou na mou hlavu
: skoč mi do průvanu pro pár lahví ledu
a mysli na svou něhu.“

spolu sami odpuštění
smích si vrážej do setmění
neriskuj, oči neriskuj.

011

Hledám víc než pocit – –
v ulepeném odpoledni
přisátém na rohovce
tíhy Houpacích Koní.

A když déšť zkrášlí slzy mé kůže – –
rty zůstanou naplněny
neukojeným chtíčem
milenců.

010

vzpomínku pohladím po zápěstí
v růžové posteli trní ustláno
snad se uvěří i bílé barvě
v oknech a na náměstí

zemřou poctiví lháři
zbude po nich jen fotka
v domě na periferii.

009 (VAVA)

Praha / větrem rozpůlená / sní
hoří / obalené svědectví / životem
jazykem / stromy drží / křehce
srdce / nevnímá ústa / při soumraku

008

skrz několik stromů
na dohled obzor
– krajiny polámaných soch
usíná trpkostí rozumu
život přesně podle vzorce
uklizený byt
lehnout si a snít

005

abych byl IN
postavil jsem skříň
nohama ke stropu

– – police spadly.

abych byl IN
zbarvil jsem stín
(bílou) barvou až do trupu

– – ale nemám na vozíček.

004

souznění jsou ozvěny
a v ozvěnách dozvuky
prvních pocitů – –

zdá se, že vše je předurčeno
konci.
jde o to – –

to přežít.