023 (Vlci)

Zpocení
vlci ve mně civí
rány – rozdrásaný kosti.

Zraněný
dávno už jsem si cizí
křídou dobarvený oči.

Z vidění
krajina se postí
a mé střely jí neproniknou.

– – –

Ztavení
leskem ve tmě křičí
plány – polámaný hlasy.

Splavený
štěstí ve mně klíčí
tužkou rozepsaný kvasy.

Znavený
neumírám zlostí
že mé střely jí neproniknou.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

10 − 3 =