017

nástrojem všedního dne
hladí mě peklo

hladí mě po vlasech
po zátylku
pomalu se vtírá do vnitřních stěn

procestuje mnou neklid
hledí mi z očí
a děsí své okolí.

únava zkornatělé duše.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

two × 5 =