016

jsem tam i tady
otevřené oči
nejsou víc než spaní

vpíjí mě zem
otevřená náruč
není víc než lhaní

jasmín líže mé
betonové čelo
promočené řídkou krví

v obětí ledových ploch
jsem smetí
rozeseté po obloze

smetí ohnuté do oblouku duhy
ze které občas zasněží.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

eighteen − eighteen =